O dřevě - struktura dřeva

Vše o dřevě 


Dřevo je nejen krásný kousek přírody, je to také dorůstající, obnovitelná surovina, kterou lze snadno a velmi individuálně zpracovávat. V následující kapitole uvádíme přehled nejpoužívanějších dřevin, jejích speciální vlastnosti a doporučované možnosti použití.


Stavba kmene

 

struktura- rezy dreva

1 – kůra chrání strom před zraněním a vysycháním
2 – lýko transportuje živiny z koruny dolů do růstových vrstev
3 – kambium je vrstva s dělivými buňkami, kde se tvoří nová kůra směrem ven a nové dřevo směrem dovnitř
4 – běl vede vodu od kořenů ke koruně; je to lehké dřevo, neboť voda z dřevních buněk snadno vysychá
5 – jádro je pevná podpůrná část kmene; je to těžké dřevo, neboť dřevní buňky jsou naplněny tříslovinami, barvivem, pryskyřicí a voskem
6 – dřeň je měkká část s menší trvanlivostí než jádro Kůra chrání narůstající kmen stromu. Bezprostředně pod kůrou je lýko, které odvádí látky vytvořené v listech do zdřevnatělých částí stromu, kde se ukládají. Kambium je tvořeno dělivými buňkami a zajišťuje nárůst kmene každoročně o jeden letokruh. Kůru a lýko je vhodné co nejrychleji po pokácení odstranit, neboť obsahují látky,

Kůra chrání narůstající kmen stromu. Bezprostředně pod kůrou je lýko, které odvádí látky vytvořené v listech do zdřevnatělých částí stromu, kde se ukládají. Kambium je tvořeno dělivými buňkami a zajišťuje nárůst kmene každoročně o jeden letokruh. Kůru a lýko je vhodné co nejrychleji po pokácení odstranit, neboť obsahují látky, které mohou způsobit napadení dřevokazným hmyzem. Pod kambiem nacházíme bělovou vrstvu. Tvoří ji různý počet letokruhů na obvodu dřevního válce. Její buňky vedou vodu s živinami od kořenů směrem vzhůru. U některých druhů se vyznačuje výrazně bledší barvou, u jiných nelze hranici mezi bělí a jádrem vysledovat. Běl je náchylnější k napadení dřevokazným hmyzem a houbami. Nátěry na tomto lehčím dřevě mohou mít kratší životnost. Pro některé druhy použití se běl nehodí a odstraňuje se. Jádro je nejpevnější a nejkvalitnější část stromu. Dřeň uprostřed tvoří velmi měkké buňky, je náchylná k rozpadu, smršťuje se při sušení a většinou se nepoužívá. Dřeviny, kde bělové dřevo je snadno odlišitelné od jádrového dřeva, mohou
být jak jehličnaté, tak listnaté. Z domácích dřevin jsou to například borovice, dub,modřín, douglaska. Jádrové dřevo i běl některých stromů ale mohou mít téměř shodnou barvu. Mezi ně patří smrk, jedle, buk, lípa, hruška a další . Některé dřeviny nevytvářejí jádrové dřevo, nebo pouze v malé míře. U příčné-
ho řezu u nich není možné rozeznat rozdíl barevný ani rozdíl ve změnách vlhkosti. Řadí se sem například javor, olše, bříza. Jejich použití (například ve venkovním prostředí) je velmi omezené. Životnost dřeva a povrchových úprav ovlivňuje také způsob nařezání dřeva. Rozeznáváme tzv. tangenciální, radiální a příčný řez. Stromy v jarním období rostou rychleji. Letokruhy jarního období jsou širší, světlejší, mají menší hustotu a jsou měkčí.

Příčný řez
Příčný řez je kolmý k ose kmene. Na tomto řezu můžeme pozorovatrezy dreva
letokruhy letního a zimního dřeva, dřeňové paprsky
aj. Nasákavost a přijímání vlhkosti jsou největší.

Tangenciální řez
Plocha tangenciálního řezu (nazývaného též fládrový) má
odrytá široká místa letního dřeva, velkou nasákavost, sklony
k bobtnání, nebo naopak ke smršťování dřevní hmoty.

Radiální řez
Radiální řez dřeva je rovnoběžný s podélnou osou kmene
a současně prochází středem kmene. Letokruhy na tomto
řezu vytvářejí víceméně rovnoběžné pásky. Přijímaní vlhkosti
24 Povr chové úpravy dřeva
je sníženo na nejmenší možnou míru a také sklon ke změnám dřeva je nejmenší.
Praktické použití výše uvedeného je patrné z tabulky 9.

Jakostní znaky pro venkovní komponenty ze dřeva
Snímek obrazovky 2017-01-23 v 20.35.10


Nejčastěji používanými jehličnatými dřevinami u nás jsou borovice, smrk, modřín, douglaska, ale i červený cedr.listnatých dřevin nacházejí uplatnění především v interiéru buk a jasan. Dále pak je pro svou velkou tvrdost ceněno dubové dřevo, které má však pro nátěry ve venkovním prostředí určitá specifika a úskalí. Nově nacházejí stále častěji uplatnění dřeva exotických stromů, jako jsou například teak,mahagony, garapa, merbau, afromosie, bangkirai, masaranduba a další.

Jehličnaté dřeviny
Jehličnany rostou velmi rychle, jsou měkčí a lehčí. Smrk, jedle, borovice a hemlock
ve venkovním prostředí musejí být před nátěrem vždy chráněny impregnací proti
zamodrání, houbám a plísním.

Listnaté dřeviny
Předpoklad, že tvrdé dřevo listnatých stromů je kvalitnější než měkké dřevo, musí-
me diferencovat dle způsobu použití. Na rozměrově stabilní díly je pro svou vysokou
kvalitu a tvrdost používán dub. Mnoho tvrdých dřev (jako například buk) je však
málo odolných proti povětrnostním vlivům a škůdcům. Jsou proto využívány pouze
v interiéru.

Tropické dřeviny
Jádrové dřevo exotických stromů je velmi tvrdé a odolné vůči povětrnostním vlivům.
Je velmi odolné proti dřevokazným houbám