K některým stylům bydlení bez pochyby patří také dřevo, zejména to ve „starém vzhledu“. Nádech stáří lze dřevu dodat mnoha způsoby. Tím nejstarším, který lidé využívali již dávno předtím, než začali povrchy natírat barvami či mořidly, je opalování dřeva. Nedělali to však jen pro krásný vzhled, ale také kvůli vlastnostem, které opalované dřevo získalo. Pojďme se tedy podívat na výhody této starobylé techniky a zjistit, jak se vlastně provádí.
Co je to opalování dřeva?
Původně se vlastně jedná o jakýsi způsob konzervace dřeva. Dříve totiž tento povrch lidé nemohli jen tak natřít fungicidními a insekticidními přípravky, které dřevo dokonale ochránili před působením plísní, hniloby a hmyzu. Proto používali právě techniku opálení dřeva. Díky použití ohně byli nábytek, podlahy, obložení i trámy dokonale chráněny proti vnějším vlivům, čehož se vlastně využívá dodnes. V současnosti se opálené dřevo používá také jako dekorativní prvek.
A proč se vlastně dřevo škůdci a plísně do dřeva nepustí? Je to jednoduché. Použitím ohně se z buněk a struktur velmi rychle odpaří voda, čímž dojde k úplnému uzavření buněk. Ty změní svou strukturu a ztvrdnou. Díky absenci jakékoliv vlhkosti nemají o materiál zájem dřevokazné houby a plísně, a díky jeho tvrdosti se mu vyhýbá také dřevokazný hmyz.
Techniky opalování dřeva
Základní techniky opalování dřeva jsou dvě. Jedna se řadí mezi klasické a je známá již po staletí. Nazývá se metoda „Shou Sugi Ban“ a své kořeny má v Japonsku. Spočívá v konzervaci dřevěných prvků přímo nad otevřeným ohněm. Je vhodná spíše pro jednotlivé desky nebo například k výrobě opalovaných palubek. Probíhá totiž tak, že se jednotlivá prkna naskládají do trojúhelníků a ty se vrství do výšky, dokud nevytvoří jakýsi komín. Uvnitř komínu se rozdělá oheň, který desky opaluje. Když je jedna strana hotová, dřevo se otočí a opálí se také z druhé strany. Opálené dřevo se pak ihned hasí pomocí studené vodní sprchy. Tato metoda se dodnes využívá zejména na fasády z opalovaného dřeva a jiné venkovní obklady.
Druhým způsobem jsou moderní metody opalování dřeva. Ty probíhají za pomoci různých nástrojů jako je letlampa, horkovzdušná pistole nebo hořák na opalování dřeva. Při opalování dřeva horkovzdušnou pistolí se na povrchu tvoří pouze malá zuhelnatělá vrstva, čímž se novodobé metody liší od starověké japonské Shou Sugi Ban. Stejně tak je tomu při již zmíněném opalování dřeva letlampou nebo hořákem. Po tomto procesu většinou následuje také kartáčování dřeva, které zajistí vyniknutí struktury.
Výhody opálení dřeva
- Ochrana dřeva opálením proti vnějším vlivům a delší životnost
- Ochrana před dřevokazným hmyzem, houbami a plísněmi
- Nemusíte zjišťovat, čím natřít opálené dřevo. Není to totiž vůbec potřeba!
- Stálost tvaru dřeva, které nepraská a nekroutí se. Probíhá totiž jakási forma impregnace dřeva opalováním, kdy se do jeho struktura následně nedostává vlhkost. Dřevo jednoduše nenasává velké množství vody, která zejména při horkých letních dnech rychle vysychá, což změny na materiálu způsobuje nejčastěji.
- Snížení vzniku požáru. Již ohořelá vrstva dřeva totiž nechytá tak rychle jako povrch neopracovaný touto technikou.
Postup při opalování dřeva
Moderní úprava dřeva opalováním je poměrně rychlý a jednoduchý proces, který však má svá úskalí, a to zejména v bezpečnosti. Nezapomeňte tedy dodržovat jednoduchá pravidla, která vás ochrání před popálením, jako je použití rukavic a štítu na obličej či použití speciálního obleku nebo montérek pro práci s ohněm. Při opalování dřeva hořákem dáváme pozor, aby plameny nevnikly příliš hluboko a zuhelnatělá vrstva byla pouze povrchová.